Jako završení Štědrého večera slavily křesťanské církve v Chebu půlnoční mše svaté. Společně s přáteli jsem o půlnoci zavítal do chrámu sv. Mikuláše na katolickou mši, kterou navštívily stovky lidí, z nichž patrně mnoho bylo jako já – do kostela běžně nechodících. Dovolte mi proto několik osobních „laických“ postřehů z této události.
Půlnoční mše svatá v kostele sv. Mikuláše v Chebu, 25.12.2011
Farář Petr Hruška na úvod přivítal všechny příchozí a vysvětlil průběh celé slavnosti. Mše se skládala ze dvou částí. Ta první byla civilnější a srozumitelnější i pro návštěvníky, kteří nejsou praktikujícími křesťany. Druhá kratší část pak byla klasickou bohoslužbou se všemi náležitostmi. Po úvodních slovech v kostele zhasla všechna světla (vyjma svíček a vánočního stromečku) a chrámový sbor začal zpívat koledu Tichá noc. Dojemný zážitek.
V průběhu první části pak farář Hruška vyzval přítomné, aby si vzpomněli na své nejkrásnější zážitky z Vánoc a připojil několik svých osobních radostných zážitků. Nejvíce mě utkvěla v paměti farářova vzpomínka na Vánoce, když mu na podzim toho roku zemřela matka a jeho otec na tom zdravotně nebyl dobře. A přesto na tyto Vánoce pan farář bude vzpomínat jako na jedny z nejkrásnějších, neboť právě tehdy si uvědomil, že svému otci nikdy neřekl, že jej má rád. Učinil tak, otec jej objal a odpověděl mu: „Já Tebe taky, ty kluku“.
Cesta Václava Neckáře jako inspirace
Další částí farářova kázání byla připomínka zpěváka Václava Neckáře, jehož píseň s názvem Půlnoční se stala letošním hitem internetu. Slova v písni se týkají nejen Vánoc, tedy svátků narození Krista, ale i cesty k Velikonocím, tj. cesty utrpení, smrti a vzkříšení. A určitou cestou utrpení si prošel i zpěvák Neckář, který zápasil s mozkovou mrtvicí, po níž prokázal ohromnou vůli naučit se znovu nejen mluvit, ale i zpívat. Jak zmínil farář Hruška, Neckář si musel uvědomit, že ono koktání, cesta utrpení, má smysl. V zápětí v největším chebském kostele zazněla z reproduktorů Neckářova píseň Půlnoční.
Každého z nás čeká v životě utrpení, ale ruku v ruce s utrpením jde vždy i naděje. A jako naději v souvislosti s odpovědností za současný svět zmínil Petr Hruška i nedávné spontánní události, které následovaly po úmrtí prezidenta Václava Havla. V době, kdy se slovo „Pravdoláskař“ stalo skoro až nadávkou, se najednou po celé zemi zvedla vlna soustrasti nejen s prezidentem samotným, ale i s ideály, které reprezentoval. Jakoby se tu znovu objevila naděje, v jejímž duchu se před 22 lety nesla Sametová revoluce.
Farář dále ilustroval Havlův pojem „moc bezmocných“ na příkladu zelináře, který za komunistické totality pravidelně vyvěšoval na svém obchodě transparent „Proletáři všech zemí, spojte se!“. Jednoho dne se tento občan rozhodl transparent nevyvěsit. Známka toho, že se ve společnosti začalo něco dít. Později nešel ke zmanipulovaným volbám, až nakonec byl ochoten nechat se uvěznit za své občanské postoje. Kdyby tito lidé neexistovali, nemuseli bychom zde dnes být, poznamenal farář Hruška.
Výzva boje proti totalitě ekonomiky, konzumu a sobectví
A stejně tak jako dříve se bojovalo proti komunistické totalitě, je třeba podle faráře bojovat proti dnešní totalitě. Proti totalitě ekonomiky, konzumu a sobectví. Ruku v ruce s touto totalitou zmítá naši společnost korupce, proti níž je třeba se postavit, třebaže by měl být člověk zprvu osamělý. Je třeba získat odvahu a vykročit z řady. V této souvislosti Hruška zmínil Libora Michálka, úředníka Státního fondu životního prostředí, který sebral velký kus odvahy a poukázal na korupční jednání ministra životního prostředí a jeho náměstka. Jak dále sdělil farář, nemusíme pracovat na ministerstvu, abychom měli příležitost čelit korupci či jiným příznakům dnešní formy totality. Je třeba získat odvahu a vykročit z řady i v práci, ve školách, v našem bezprostředním okolí.
V této části bohoslužby bylo možné spatřit, že i lidé, kteří se jinak spíše procházeli v zadní části kostela, zapalovali svíčky nebo mezi sebou špitali, nehnutě poslouchali farářovo kázání. Silný okamžik.
Druhá část pak již patřila tradičním liturgickým prvkům vánoční bohoslužby, modlitbám, předčítání různých věřících z Bible, přijímání hostií. Závěrem si spolu s varhanním doprovodem a chrámovým sborem celý kostel zazpíval koledu Narodil se Kristus pán. Mše trvala asi hodinu a čtvrt. Rozhodně nelituji, že jsem něčeho takového byl účasten. Panu faráři patří velký dík.
S přáním šťastných Vánoc
Libor Dušek, Zprávy z Chebu
Slova Václava Havla, která byla citována i na půlnoční bohoslužbě v Chebu:
Archivovaná diskuze k článku:
Jiří Zajíc napsal:
26.12.2011 v 2.44
Díky za cenné svědectví.
P. Petr Hruška ukázal, jak má vypadat půsbení církve přiměřené dnešní době a situaci. I jemu patří dík.
Petr Hruška napsal:
26.12.2011 v 9.47
Ono to lze říct i naopak: Tam, kde místní občanská společnost funguje tak, jako v Chebu, tam se dobře hledají společná témata i církvi.
Tím nechci říct, že je u nás všechno ideální, ale můžu-li i já „na závěr říct ještě jeden svůj pocit“, pak „jsem si každým dnem jistější“, že Chebu vůbec neškodí, když se pár jednotlivců, skupin, neziskovek, církví či občanských, kulturních či politických iniciativ, ale i představitelů města či politických stran občas spojí k tomu, aby „tu a tam, přece jen, zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí“… 😉 Právě za to, že se toto v Chebu děje poměrně často, jsem vám zapomněl na půlnoční poděkovat.
(Původně jsem tady chtěl zmínit i konkrétní jména a názvy, ale raději zůstanu u tohoto obecného poděkování, protože bych jednak na někoho mohl zapomenout a druhak by z toho pak mohl někdo iniciativní začít tvořit nový chebský „seznam pravdoláskařů“.) 😉
JUDr. Josef Plocek napsal:
26.12.2011 v 10.02
Se zájmem jsem se seznámil s obsahwm textu. Plocek Josef
Václav Anděl napsal:
28.12.2011 v 10.56
Se zájmem jsem si prohlédl stránku o krásné půlnoční mši v Chebu věnované i vzpomínce na zemřelého prezidenta Václava Havla. Chtěl bych připomenout i otce kněze Petra Hrušky bývalého politického vězně a tvůrce známé Meditační zahrady v Plzni. Tato zahrada je zároveň Památníkem obětem zla a Petrův otec Luboš Hruška ji nazýval také zahradou odpuštění. Doporučuji všem podívat se na zajímavou a poučnou stránku: http://protikomunisticke.misto.cz/kamencti/hruska.htm
Ivan Vohrna napsal:
30.12.2011 v 0.52
Všiml jsem si nepochopení výrazu „dnešní totalita“ u řady lidí, kterým je snadnější si nalhávat, že krom známých problémů s korupcí ve státní správě a v politice, „…je jinak vlastně všechno v pořádku, žijeme přece v demokracii!“ Ve skutečnosti ten staronový výraz není až tak od věci, pouze s rozdílem, že ta dnešní staronová dáma je a patrně ještě bude soudružkou mnohem tvrdší, nebezpečnější a nemilosrdnější, než bývala kdysi za Marie Kabrhelové. Proto si vážím každého slova zjevené pravdy zejména v katolické církvi, které náleží stejně jako oázy vyprahlé poušti. Musíme se učit hledat k nim cesty a k tomu dávat dobrý pozor na fata morgány.
Monika napsal:
31.12.2011 v 1.18
Děkuji vám za tenhle názor. Opravdu si mnozí myslí, že je valstně všechno vpořádku, když můžeme nadávat na vládu a jezdit po světě, ale ono to tak opravdu není. Totalita tady vlaádne a možná mnohem horší než za totáče.
