Ještě donedávna byl čin mladého učně z Chebu neznámý i historikům. Dnes večer (26. ledna 2018 v 19:15 hod.) přitom uplyne již 49 let od chvíle, kdy se šestnáctiletý Jan Bereš na chebském náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, poblíž muzea, polil hořlavinou a zapálil. Stalo se tak pouhý den po celonárodním pohřbu Jana Palacha, kterého se mladík z Chebu aktivně účastnil.
Jak popisuje ve svém odborném článku historik Petr Blažek, mladík byl krátce nato uhašen náhodným kolemjdoucím a s popáleninami na přibližně padesáti procentech těla převezen do nemocnice. Jeho čin pak zcela zapadl a poprvé byly tyto okolnosti zpracovány až v roce 2009.
Naše redakce však zapátrala v archivních vydáních týdeníku Hraničář, který o činu napsal hned o dva dny později. Konkrétně se jedná o zprávu okresního prokurátora JUDr. Josefa Vítka, ve které jsou popsány výsledky předběžného šetření. Z ní je patrno, že Bereš se skutečně účastnil Palachova pohřbu v sobotu 25. ledna 1969 a domů se měl vrátit ještě ten den o půlnoci. Nedělní dopoledne strávil doma s rodinou, krátce po obědě se odebral do města, načež se vrátil domů do ulice Komenského a sledoval společně se zbytkem rodiny televizi.
Z dobového dokumentu z pohřbu Jana Palacha mrazí dodnes (Praha, 25. 1. 1969):
Mladík z Chebu adresoval dopisy prezidentu republiky i Československé televizi
Krátce před 19.00 hodinou večerní odešel Jan Bereš zpět do města, nyní již s benzinovým čističem skvrn a čtyřmi dopisy. První dopis adresoval rodině. Zbylé Československé televizi, prezidentu republiky a řediteli učňovské školy. V dopisech se hlásil k Palachově odkazu a formuloval řadu politických požadavků.
Dle zveřejněného dokumentu ze spisu Veřejné bezpečnosti se Bereš pokusil o sebeupálení v 19:25, následně byl spatřen náhodným kolemjdoucím, který jej uhasil a přivolal pomoc. Po převozu do nemocnice byl jeho stav posouzen jako vážný.
Pokus psychicky nemocného jedince nebo uvědomělý čin?
Zpráva prokurátora v týdeníku Hraničář pokus o upálení přisuzuje tomu, že Bereš měl již ve škole hrozit sebevraždou, pocházel z neklidných rodinných poměrů a ve škole byl shledán “těžce zvladatelným”. Bez bližších znalostí případu lze dnes samozřejmě obtížně posoudit, zda se opravdu jednalo o čin psychicky nemocného člověka nebo byl komunistickým prokurátorem tento čin vědomě degradován a šlo ve skutečnosti o následovníka odkazu Jana Palacha, který chtěl zcela vědomě přimět veřejnost k aktivnímu odporu proti stále sílící diktatuře zapříčiněné invazí sovětských vojsk do Československa.
Díky online vyhledávači v nascanovaných vydáních týdeníku Hraničář jsme však našli ještě jednu zmínku o Janu Berešovi. Ve výtisku z 15. února 1966 je tehdy Jan Bereš jako žák 7. třídy 1. základní školy dáván za vzor ostatním za jeho příkladnou dobrovolnou pomoc dělníkům, kteří přiváželi do nového skladu v Koželužské ulici parketové výlisky.
V kontextu tehdejší doby byl Bereš pochodní číslo tři (z celkových 27) od známého činu studenta Filosofické fakulty Univerzity Karlovy Jana Palacha, který se na Václavském náměstí v Praze upálil dne 16. ledna 1969.
Zdroje:
BLAŽEK, Petr: Slovenský následovník? Paměť a dějiny 01/2014, str. 58
článek Pokus o upálení, týdeník Hraničář, 28. 1. 1969
článek JDOU PŘÍKLADEM, týdeník Hraničář, 15. 2. 1966
zpráva Veřejné bezpečnosti O-VB Cheb, 26. 1. 1969, 21:30, dostupná na www.janpalach.cz