Narodili se vietnamským rodičům, vyrostli v Chebu a nyní točí filmy. Řeč je o mladých režisérech Dužanu Duongovi a Dianě Cam Van Nguyen, kteří se v pátek vrací do rodného města k projekci svých filmů Bo Hai a Malá, za které sbírají česká i zahraniční ocenění. Nyní nám poskytli krátký rozhovor o svém dětství, filmech i o české kuchyni.
Ve vašich filmech Bo Hai a Malá se oba věnujete tématu mladých Vietnamců vyrůstajících v českém prostředí – ať už jde o české babičky, pomáhání vietnamským rodičům v obchodech, vztahy s českou majoritou, popř. vztahy s příbuznými ve Vietnamu. Nyní se s promítáním těchto filmů vracíte do Chebu, kde jste skutečně vyrostli. Jak vzpomínáte na své dětství v Chebu?
Dužan: Já říkám, že v Chebu se z vietnamskýho Dužana stal i český Dužan. Pro mě to je velmi důležité období, protože jsem tu trávil hodně času u „český babičky”, se kterou jsem nedělal jenom domácí úkoly, ale taky jezdil s ní na chatu, jedl řízky a český děda mě taky naučil všechny český sprostý slova, haha!
Diana: Já jsem se sice narodila v Chebu, ale spíše jsem vyrůstala ve Františkových Lázních. Tam jsem také navštěvovala Základní uměleckou školu, která na mě měla vliv od dětství, protože jsem chodila na všelijaký kroužky včetně výtvarky a klavíru. Teď můžu říct, že mě nasměrovala k umění. Jinak na své dětství ve Františkových Lázních vzpomínám velmi ráda. Bylo to období bez mobilů a počítačů, takže jsem volný čas trávila venku v přírodě, na prolejzačkách a na výletech.
Kdy poprvé jste začali uvažovat o tom, že byste se stali režiséry? Měli jste nějaké zkušenosti s filmováním už v Chebu?
Dužan: Já jsem studoval pojišťovnictví na VŠE a ke konci studia jsem si koupil zrcadlovku. Protože jsem tancoval, tak jsem s kamarádama z AZN kru začal natáčet taneční videa a později jsme dělali filmový pokusy. O pár měsíců později jsem se dostal na FAMU a už jsem u toho zůstal.
Diana: Já jsem žádné zkušenosti s filmováním v Chebu neměla. V 15 letech jsem se přihlásila na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze na obor Design interiéru a nábytku, tam mě přijali a já jsem po kvartě opustila Gymnázium Cheb a odstěhovala se do Prahy. Myšlenka, že bych se mohla přihlásit na FAMU mě napadla poprvé až v Praze, kdy jsem si uvědomila, že navrhovat interiér a nábytek mě zas tolik nebaví a že mnohem radši kreslím. Takhle nějak jsem se postupně dostala k myšlence, že bych mohla zkusit animaci. Ale nebylo v tom nic zásadního, spíš jsem to jen chtěla zkusit.
S vašimi filmy, včetně souvisejících prezentací úspěšných mladých Vietnamců v Česku, máte ambici objíždět více míst po republice. V Chebu žije několik tisíc Vietnamců a přesto se do místního veřejného dění téměř nezapojují. Např. i v Komisi pro národnostní menšiny města Chebu jsou zástupci Němců nebo Romů, ale zástupce početné vietnamské komunity tam chybí. Myslíte si, že s nástupem vaší generace se tato situace změní?
Dužan: Myslím si že jo, protože naši rodiče musí pořád prodávat, tak bohužel nemají na další věci čas… Myslím, že v naší generaci je už rozdíl vidět.. Vietnamců je tu fakt hodně, možná bude i Vietnamec jednou prezident!
Diana: Ano, myslím, že s nástupem naší generací se to změní. Nebo doufám. Já bohužel nesleduju dění v Chebu ani ve Františkových Lázních, protože už tam nemám rodiče několik let a tak se tam nevracím. Ale věřim, že se najde mladý talentovaný Vietnamec, kterému to nebude lhostejné.
Nechystáte projekci vašich filmů i ve Vietnamu?
Dužan: Ano, jednáme s jedním festivalem a pokud všechno klapne, tak by Bo Hai měl mít letos i vietnamskou premiéru.
Diana: Musím přiznat, že chystané projekce nemám na starosti, a tak nevím, co se chystá. To je spíš otázka na naše producenty. Ale mám pocit, že máme něco rozjednaného…. Já osobně bych hrozně ráda měla projekci ve Vietnamu, jejich názor by mě moc zajímal.!
Téměř všichni členové naší redakce měli ve škole nějakého vietnamského spolužáka. Kromě letitých přátelství ze školy spojuje Čechy a Vietnamce v poslední době i vietnamská kuchyně. Na pověstné Bun Cha bývá v Chebu skoro vždy „narváno“. Jak jste na tom naopak vy a česká kuchyně?
Dužan: Já páteční grilovaný Bun Cha mám hrozně rád! Proto děláme i projekci v pátek, haha. Já mám českou kuchyni hodně spojenou s tou českou babičkou, jak jsem už říkal. Dám si někdy kachnu, řízky, žebra, ale často jsem pak z toho jídla hrozně unavený a hodně nasycený, a tak ho nejím každý den. Nejradši mám pho, ale z toho se už podle mě pomalu stává nejoblíbenější česká polévka.
Diana: Můj vztah k české kuchyni je takový neutrální, nic proti ní nemám. Naopak, někdy mám vyloženě chuť na svíčkovou nebo na smažák. A taky jsem velký fanda chlebíčků! Ale přiznávám, že zatímco „phočko“ bych jedla každý den, u české kuchyně bych to asi nezvládla.
Promítání obou krátkých filmů s doprovodným programem se uskuteční v pátek (20. 4. 2018) od 19 hod. v Papírně. Vstupenky je možné koupit předem přes GoOut.cz.
_______________________________________________________
Dužan Duong
Dužan se narodil v roce 1991 v Hanoji, ale od 4 let žil v Chebu. Vystudoval VŠE, půl roku byl studentem FAMU. Jeho filmařské počátky souvisí s natáčením vlastních tanečních výstupů. Na filmu Mat goc začal pracovat před nástupem na FAMU, dokončen byl až po jeho odchodu ze školy. Za nejnovější snímek Bo Hai sklidil řadu ocenění (Cottbus Discovery Script Doctoring Award, Cena diváků a Cena za nejlepší režii hraného filmu na FAMUFEST, Zvláštní uznání na Festivalu krátkých filmů Praha, nominace na Českého lva, atd.).
Diana Cam Van Nguyen
Diana se narodila v roce 1994 v Chebu a vyrostla ve Františkových Lázních. Po studiu na Gymnáziu Cheb vystudovala střední uměleckou školu v Praze, a po té animaci na pražské FAMU. Desetiminutový animovaný snímek Malá je jejím druhým studentským filmem. Jde o autobiografický film o vyrůstání vietnamské holčičky Rong na českém maloměstě. Film byl oceněn na vídeňském festivalu This human world 2017 a na plzeňském Animánie 2017 (best animated short).
