Ke zhotovení streetworkoutového hřiště v Chebu, které bylo slavnostně otevřeno začátkem května, mají výhrady politici i zástupci zahraniční společnosti. Projekt chebského hřiště byl podle nich jednoduše okopírován, navíc byl projektant a zhotovitel v jedné osobě vybrán nestandardním způsobem. Případ, který jsme podrobně rozebrali, nám poslouží jako podkladový materiál k návrhu změny směrnice upravující postup při zadávání veřejných zakázek.
Za co dostal projektant Musil zaplaceno?
Část prováděcí dokumentace a studie streetworkoutového hřiště, za kterou město Cheb zaplatilo Ing. Janu Musilovi 60.000 Kč, byla okopírována. Alespoň to tvrdí jeden z největších výrobců těchto hřišť na světě, společnost Kenguru. „Po prostudování fotografií musím konstatovat, že toto hřiště je kopie našeho projektu. Bohužel díky naší perfektní konstrukci je mnoho společností, které naše produkty kopírují,“ uvedl pro Zprávy z Chebu pan Guntars Rozenbergs, zástupce společnosti. Společnost Kenguru nám jako důkaz svého tvrzení poskytla náčrt hřiště a dále pak obrázky jednotlivých prvků s popisy. Z porovnání vyplývá, že obrázky jsou téměř shodné. Jediný rozdíl v náčrtu projektanta chebské stavby oproti originálu je přidání prvku SW-14. Prvky i s popisy přeloženými do češtiny jsou dokonce zkopírovány ze 100%. Je tedy velkou otázkou, zda projektant pouhým zkopírováním cizího projektu odvedl práci, za níž dostal od města Cheb zaplaceno.
Výhrady k zakázce streetworkoutového hřiště:
studie za 60 tisíc Kč je pouhá kopie
projekt i realizace byly velmi nestandardně zadány Ing. Musilovi
- chebská radnice odmítala naší redakci poskytnout studii k hřišti, uspěli jsme až s odvoláním u Krajského úřadu
Ing. Musil obdržel 60% z ceny díla již 10 dní po podpisu smlouvy
stavba měla být hotova začátkem února, dokončena byla až v dubnu
Další výhradou bylo, že projekt vypracovala stejná osoba, která následně i stavbu za 1 milion korun zhotovila, konkrétně Ing. Jan Musil. Úředník, který měl výběrové řízení na starost, nejprve zadal vypracování projektové dokumentace panu Musilovi. Následně téhož člověka oslovil i jako jednoho ze tří adeptů na zhotovitele stavby (formálně oslovit tři subjekty vyžaduje směrnice). Pochybnosti o celém procesu a souběhu projektanta a zhotovitele v jedné osobě vyjádřil i starosta Chebu Petr Navrátil, který celý projekt „zdědil“ po minulém vedení. ,,Považuji to za značně nešťastné řešení a domnívám se, že zakázka měla být rozdělena. V první fázi měl být soutěžen projekt a až v druhé fázi samotná stavba. Nicméně musím konstatovat, že zákon umožňuje, aby se projektant mohl stát účastníkem výběrového řízení,“ vyjádřil se starosta.
Musil byl prý vybrán díky kvalitě díla v Habartově, které ještě nebylo dokončeno
Navrátil navíc tvrdí, že chebská radnice oslovila pana Musila díky kvalitní práci na obdobném hřišti v Habartově. ,,Město Cheb jej oslovilo v rámci výběrového řízení na základě toho, že podobné dílo provedl v Habartově, a to v nesporné kvalitě. Dílo je od srpna (2014, pozn. red.) v plném provozu a nevykazuje žádné známky závad, vyjma lakovaných konstrukcí, které jsou odřené od bot cvičenců,“ uvedl doslova Navrátil. Takové tvrzení však pokulhává s faktem, že hřiště v Habartově mělo být dle zprávy města Habartov otevřeno nejdříve v září 2014, tedy v době, kdy již byl pan Musil osloven. Kvalita stavby v Habartově tak byla chebskými úředníky rozpoznána zřejmě ještě před jejím dokončením.
Jako bonus se navíc město zavázalo zaplatit panu Musilovi zálohu ve výši 60 % z ceny díla, a to do 10 dnů od podpisu smlouvy. I toto řešení se zdá být šité na míru, neboť v jiných smlouvách uzavíraných městem Cheb se běžně nachází ustanovení, že město zhotoviteli platí až po řádném provedení a předání díla. Jako marginální problém se pak jeví, že stavba měla být dokončena již na začátku února, ale k jejímu dokončení došlo až v dubnu.
Jak takovým případům zabránit?
V současné době panuje stav, kdy úředníci mají u zakázek na stavební práce malého rozsahu I. kategorie (do 3 milionů korun) velkou pravomoc vybírat „náhodné“ tři subjekty, které pak o zakázku soutěží. To může vyvolat stav, kdy se předem vybraný uchazeč domluví s úředníky a jinými 2 soutěžiteli, kteří mu dělají tzv. „křoví“, tedy formálně se soutěže účastní, ale zasílají horší nabídky, než uchazeč.
Na základě výše uvedené případové studie se proto s odborníky na veřejné zakázky zabýváme možnostmi, jak by se dala změnit městská směrnice upravující zakázky malého rozsahu tak, aby k podobným případům nedocházelo.
Závěrem je nutno dodat, že by se nám nikdy nepodařilo tuto problémovou zakázku odhalit, pokud by město Cheb na svých webových stránkách transparentně nezveřejňovalo smlouvy nad 500 tisíc korun tak, jak to ukládá zákon. Chebská radnice dokonce v některých případech zveřejňuje i smlouvy nad rámec zákona (např. o koupi nemovitostí, pojistné, apod.), za což si jistě zaslouží pochvalu. V této souvislosti pokládáme za vhodné, aby se přistoupilo komplexně ke zveřejňování všech smluv uzavřených městem, jako je tomu například v Českých Budějovicích nebo jiných městech. Zkušenosti totiž ukazují, že tam, kde se komplexního zveřejňování všech smluv nebáli, je dnes tato služba přijímána kladně a pozitiva drtivě převažují nad negativy.
