Cheb si zaslouží pořádný hřbitov a smuteční síň, neskrývá svůj sen architekt Redčenkov

V rubrice Názory
Boris
Boris Redčenkov (foto: archiv B.R.)

Jeden z hlavních představitelů uznávaného ateliéru A69, spoluautor chebské pěší zóny i pedagog na pražské ČVUT, který do Chebu vozí studenty architektury. To je Boris Redčenkov, který letos jako nezávislý kandidoval pod křídly chebské ODS. I přesto se netají kritikou několika projektů z nedávné minulosti, za níž nese spoluodpovědnost právě ODS. Chválí naopak přístup nyní již bývalého vedení města za vypisování velkých veřejných soutěží. Rozhovor s architektem vedl Petr Budil.

Moje první otázka směřuje na Vaši největší realizaci v Chebu, což byla pěší zóna. Jak se s odstupem času díváte na tento projekt, udělal byste něco jinak? Jak se díváte na praktické problémy, které jsou se světlou dlažbou?

Původní idea vznikla v roce 2000. Deset let trvalo, než se nám podařilo přesvědčit město o realizaci této myšlenky. Projekt nastartoval určitou kultivaci centrální části města, začaly se postupně zlepšovat obchody, lidé tam tráví volný čas. Možná jinak přes týden, než o víkendu, což je takový chebský fenomén. Ale vždy, když jsem tady, rád se pěší zónou projdu a mám pocit, že to funguje.

A pokud jde o dlažbu, jsem rád, že se investovalo do materiálu, který byl nejideálnější, tedy do kamene, do žuly. Vybírali jsme ryze české kameny, kombinuje se tam tmavá žula a světlá mrákotínská žula. A ta světlá je prostě světlá. Myslím si, že to není jediné místo v Čechách, kde byl tento žulový materiál použit, takže zde mohou být podobné problémy.

Hodně lidí si stěžuje, že když upadne na dlažbu něco mastného, tak mastnota nejde dolů a je pak vidět. Pokud byste dostali zadán tento projekt dnes, realizovali byste ho jinak?

Snažili jsme se do projektu zařadit nadčasové věci. Chtěli jsme vyčistit ulici od bariér, aby působila jako bulvár. Filozofií projektu měly být kořeny Chebu, které se promítly do demogramu, historické časové osy. Mám radost, když vidím, že se lidé procházejí po zóně a údaje o historii města čtou.

Asi bychom tedy k projektu přistupovali obdobně i nyní. Člověk by určitě dodělal nějaké detaily, ale jinak koncept v zásadě odráží náš přístup k veřejnému prostoru.

ČVUT2
Studentské práce ČVUT – prostor před kostelem sv. Bartoloměje
ČVUT1
Studentské práce ČVUT – výstavba místo garáží v Koželužské

Byl jsem na výstavě projektů Vašich studentů, tedy studentů architektury ČVUT, které pravidelně do Chebu berete. Většina jejich projektů, které směřovaly do budoucnosti okolí Ohře v Chebu, mi přišly velmi ambiciózní. Je šance, že se takové projekty zrealizují?

Ten počátek starání se o Poohří je motivován určitým vzpamatováním se ze socialistického myšlení a hospodaření. 50 let po válce se v Chebu zjistilo, že tu existuje řeka a unikátní údolí, kam lidé rádi chodí. To byl pro mě impuls, proč vzít začínající architekty do Chebu a prostřednictvím jejich neotřelých nápadů ukázat další možné cesty vývoje Poohří. Nehledali jsme jeden ideální pohled na Poohří, chtěli jsme nabídnout různé pohledy. Přiznávám, že některé jsou asi předimenzované s ohledem na to, jak se bude Cheb vyvíjet. Se studenty jsme si ale nedávali hranice, řekli jsme si – jsme ve škole, máme tedy možnost věc řešit, jakoby Cheb byl najednou evropským městem typu Štrasburk a přistěhovalo se sem více lidí. Kdyby to člověk se studenty řešil prakticky, musel by brát v potaz demografii a věci, které s ní souvisí.

Zveřejněné studentské práce proto chápu jako určité návody, které mohou posloužit spíše jako inspirace k pracím vycházejícím více z reality. Jde o to, aby se zase o Poohří začalo přemýšlet koncepčně, aby se zpracovaly studie využití a s lidmi se více diskutovalo, co tam chtějí, jak chtějí žít, kolik se toho má zastavět. Ty studentské práce mohou být vlastně takovou analytickou činností, která poslouží skutečnému zpracovateli jako koncept.

levý břeh1
Řešení piknikové louky s lavičkami je rozpačité a nezachrání to ani drahý mobiliář, říká architekt Redčenkov

Když se podíváte na současnou revitalizaci levého břehu Ohře, líbí se Vám, jak je to z architektonického hlediska vyřešeno? Je to směr, kterým se to mělo posunout?

Když jsme v roce 2000 dělali prvotní projekt revitalizace Poohří, velmi jsme usilovali o to, aby tam byl atletický stadion. Tehdy sílily hlasy, aby se sportoviště odstranilo. To, že levý břeh žije nyní atletikou a dalšími sporty, považuji za správné rozhodnutí. I přesto v nově upraveném prostoru ale zbylo dost místa, které mohu označit za bezradné. Podle mě čas ukáže a dojde k přepracování některých nově upravených částí. Ta pravá část poloostrova s lavičkami a piknikovou loukou mi přijde rozpačitá a nezachrání to ani drahý mobiliář. Proto jsme se tohoto se studenty také dotkli, každý to cítí, když tam přijde, že to místo je neuchopitelné. Jsem rád, že celkově se prostor otevřel, ale v tom detailu a uspořádání se mi to opravdu zdá bezradné.

Jak vnímáte sliby některých politiků, že by se v části vedle stadionu vybudovalo třeba koupaliště?

Byl by to další atraktor, který přitáhne lidi a zatraktivní to v letních měsících, kdy bude možnost se koupat. Mě to přijde jako dobrý nápad.

Co byste si tam představoval Vy?

Já si myslím, že tam může být park. Dobrý park, kterým se trochu skryje ten atletický ovál a bude protiváhou „městštějšímu“ břehu pod hradbami – tedy otevřený, aby byl z této strany stále jasný pohled na město. Nebál bych se tam ale založit pěkný park.

Na druhou stranu, když není možné koupání ve Skalce a musí se jezdit autobusem na Dřenici, proč tam neudělat takové říční lázně? Měly by mít ale jiný charakter, než bazén.

Jak si podle Vás Cheb vede z architektonického hlediska ve srovnání se stejně velkými městy v České republice? Dělají se tady zajímavé projekty, když bychom porovnali třeba Znojmo nebo Sokolov?

Tím, že jsem tady leta působil a měli jsme tu kancelář, tak se mi zdá, že Cheb má potenciál daleko větší a je o něj staráno nedostatečně. Město bylo léta uměle zakonzervováno skupinou projektantů, kteří nechtěli, aby se projekty vybíraly na základě soutěží, probíhala tu klasická volná soutěž architektů a na věci byly různé pohledy. To bohužel vedlo k tomu, že např. v Chebu nevznikla kvalitní vilová čtvrť. Spousta lidí se odstěhovala do Františkových Lázní a jinam po okolí, prostě mimo Cheb, a ti lidé tu nyní chybí.

Je škoda, že se tohle včas nevyřešilo. Cheb nemá jen krásné historické jádro, na které si nesmíme nechat sáhnout, ale má to být i město pro lidi. Vedle kvalitního bydlení v intravilánu jsou zde i přitažlivé odpočinkové zóny jako právě Krajinka nebo přehrada Jesenice. A třeba Jesenice se nemusí nutně chápat jen jako chalupářská oblast, ale do budoucna třeba i jako riviera. Je tu spousta myšlenek, které se mohly rozvinout už mnohem dříve, před deseti lety. Cheb měl potenciál přilákat více lidí.

Jak se díváte na stavbu jihovýchodnícho obchvatu? Kritici tvrdí, že slouží jako přirozená hráz a město už se tam nemůže dál rozvíjet.

To je jako zločin. Ten jihovýchodní obchvat je opravdový zločin, za který by měl někdo pykat, už ve fázi, kdy někdo namaloval úvodní studii. To, že město potřebuje nějaký jihovýchodní spoj, je jasné. Ale takovýmto způsobem, naprosto ignorantsky vůči vývoji tohoto města, je to zkrátka chyba. Když se nevhodně postaví jeden dům, tak to není zas takový průšvih, v nějakém časovém horizontu se třeba zbourá, nebo se vedle něj postaví lepší. Ale když se realizuje takováto stavba, tak devalvuje celé jižní předměstí arogantní diagonálou. Tím, že vede přímo touto oblastí, došlo k zablokování výstavby možných jižních partií Chebu, které by měly nádherný kontakt s krajinou.

JV obchvat
„Jihovýchodní obchvat je jako zločin, za který by měl někdo pykat.“

Realizovaný jihovýchodní tah je kapacitně absolutně předimenzovaný. I v Praze projede každou větší ulicí 25.000 aut a jsou to přesto normálně dvoupruhové ulice, které mají kolem sebe stromy. Například na Vinohradech a jsou to klasické obytné ulice. Jihovýchodní cesta měla vést podél železnice a měla se stát obytnou ulicí, bohatě by to stačilo. To považuji opravdu za velkou chybu. My jsme dokonce už v roce 2000, kdy první myšlenka byla zanesena do územního plánu, na rizika s kolegou upozorňovali a přišli jsme s jinými návrhy.

Mohu se zeptat, jaké to byly návrhy?

Podle našeho řešení se mělo dojet až k hranici města a tam se měla vystavět dvouproudová městská ulice se stromy, která by vedla po kraji železničního náspu a následně protnula trať. Měla to být zkrátka městská ulice, ne obchvat tohoto typu.

Kasárna
Vítězný návrh A69 – řešení prostoru u kasáren na Zlatém vrchu

Kde je teď přirozená lokalita, kam by se mělo město rozvíjet? Je to Špitálský vrch?

Když si člověk vezme kružítko, zapíchne ho na mapě do Špalíčku a udělá kruh, tak zjistí, že město Cheb se nevyvíjí centricky, ale je vychýleno jižně. To je dáno tím, že tu po léta existovala neobyvatelná kasárna. Takže toto místo logicky vnímám jako rozvojovou oblast. Spádovost je dobrá a posílí to centrum, což si myslím, že je důležité. Je to lepší, než expandovat do krajiny někam v Hájích a dále. Upřednostňujeme raději koncentraci v rámci dostupných vzdáleností. Možná si řada lidí neuvědomuje, jak je tato oblast úžasná. Ten kopec, jižní stráň s výhledem na hrad, blízkost centra, blízkost klidové zóny v Poohří – do budoucna určitě VIP lokalita. 

Ještě se zeptám na lokalitu před nádražím, protože Váš ateliér je zastáncem toho, aby tam byla zástavba. Proti tomu je silný opačný názor, že by se na místě měla ponechat zeleň. Jak byste obhájil, že tam má být zástavba na úkor zeleně?

Koncept okolí nádraží vznikal v sedmdesátých letech, v době, kdy si architektura usurpovala prostor ve městě a nebrala ohledy na to, že město má mít nějaké lidské měřítko. Bylo to o osách, tak jako je nádraží. Sama budova je architektonicky krásná, mám ji hrozně rád. Ale ten prostor před ní není městský. Vzpomínám si na fotky, když jsme řešili pěší zónu, na kterých někdejší Bahnhofstrasse, dnešní třída Svobody, jde velmi intenzivně a intimně až k tomu nádraží. Před válkou byla obklopená obchody z obou stran a šlo o výkladní skříň města. Od nádraží až na náměstí.

Motiv zastavět současnou plochu před nádražím je proto vedený tímto historickým kontextem. Modernistické město, které kolem nádraží vyrostlo, je z pohledu lidí, kteří tam žijí, možná kvalitní, ale z pohledu města jako celku je neuvěřitelně prázdné. To, co nazývají parky, to je prostě zbytková zeleň, která neplní funkci parku. Jsem pro, aby na místě byl, ale ať je tam zároveň i zástavba, ať je to strukturované intenzivněji. Věřím tomu, že ta část třídy Svobody, od Evropské po nádraží, si zaslouží stejnou intenzitu, jakou dnes máme rádi v té části směrem k náměstí.

A jak se vůbec díváte na problematiku zeleně v centru?

Město bez parku nemůže být městem, ale ty parky musí mít definici. Cheb má velkou výhodu, že je tu řeka. To je obrovská plocha, která by se po celé linii řeky měla udržet, aby se to nábřeží tvářilo rekreačně. Nejsem ale zastánce toho, aby se chránil každý zelený plácek. Věřím tomu, že zelené plochy a parky by se měly vždy správně nastavit vůči zástavbě.

 Jak si město vede z architektonického hlediska teď, vidíte nějaký posun oproti minulosti?

Já myslím, že ano. Už jen to, že se vypsala první velká veřejná soutěž, kam se mohl přihlásit kdokoliv. Z chebských architektů se přihlásil ale jen jeden. Tedy nemyslím nás, ale pana kolegu Austa. Přijde mi, že ostatní asi nemají k vlastnímu městu co říct. Je potřeba takových soutěží víc. To považuji za zásadní krok k rozvoji města do budoucna. Mám rád, když je na radnici někdo, kdo je vizionář a ne jen zastánce té konzervativnosti, že se tady se nic nového dělat nesmí, jako to bylo doteď ve starém městě.

Nyní se projevila ochota spolupracovat se školou, navázali jsme také dlouhodobou spolupráci s Chebem, můžeme neustále přinášet nějaké myšlenky, které jsou třeba konfrontační, ale nastartují diskuzi. To si myslím je díky té radnici, která tam teď byla, a věřím, že to bude pokračovat. Myslím si, že je to lepší. Když jsem před lety z Chebu částečně odcházel do Prahy, tak jedním z významných motivů byl ten bezradný pocit, že vkládat energii do rozvoje města, je díky tehdejšímu vedení radnice k ničemu.

Teď se dělala soutěž na Špitálský vrch, kterou jste vyhráli. Na co by se podle Vás měla v Chebu vypsat další soutěž?

Já mám takové jedno velké přání, které na první pohled možná bude znít zvláštně. Myslím si, že si Cheb zaslouží pořádný hřbitov a smuteční síň.

V Chebu, stejně jako v jiných městech bývalých Sudet, totiž stále cítím pocit vykořenění. Přes devadesát procent obyvatelstva bylo odsud před 70 lety vysídleno, všichni jsme stále trochu „náplava“ a pořád nám schází vlastní identita s městem a s Chebskem, nebo ji těžko hledáme. Je tu možná na první pohled spousta patriotů, ale zároveň pak zjistíte, jak na tom městě dokáží parazitovat. Jsou schopni ho prodat, zradit své myšlenky, za nové auto. Postavila se Hypernova na křižovatce, zbourají se kasárna a postaví se nesmyslný Interspar, zbourá se starý pivovar, a tak dále. Kdyby město mělo vlastní identitu a lidé o ní věděli, tak by se takové věci nikdy neděly, protože by se občané okamžitě proti takovým věcem ozvali. Ale někdy mi přijde, jako by to bylo všem jedno.

kolumbária
K vlastní identitě obyvatel s městem patří i hřbitov. Snem arch. Redčenkova je nový chebský hřbitov jako harmonické místo, živý park. Dnes je vnímán spíše jen jako „odkladiště ostatků se sídlištěm kolumbárií“.

Proto cítím, že je třeba dát trochu impuls té identifikovatelnosti se zdejším místem. A to i v případě takové otázky, jakou je smrt. I v takových chvílích, kdy se lidé loučí se svými předky a blízkými nebo jezdí vzpomínat k jejich hrobům, hraje okolní prostředí podstatnou roli. Když vidím chebský hřbitov, uprostřed průmyslové zóny, a ta „sídliště s kolumbáriema“, která vypadají jak paneláky na Zlaťáku, rozhodně nenacházím harmonické místo ke vzpomínání a smíření. Přál bych si, aby tu jednou byl novodobý a současně kultivovaný prostor hřbitova, který by nebyl vnímán jen jako „odkladiště ostatků“, ale byl to živý park. Takže to je takový můj sen, aby se vypsala soutěž na smuteční síň a řešení nového hřbitova. 

Kdybychom se mohli vrátit v čase zpět, jak byste třeba vyřešil pivovar? Pivovar nefunguje, to je zkrátka fakt, s nímž nic neuděláte a Vy máte zadání nějak vyřešit tu lokalitu…

Když přijde nějaký velký řetězec, tak by samozřejmě stálo za to vést s ním dlouhosáhlou diskuzi, jak do toho místa vstoupí, jakým způsobem definuje ten veřejný prostor, který utváří, jak se vyřeší parkoviště, jak se nové řešení napojí na okolní město. Tomu člověk nezabrání. Ale zrovna lokalita bývalého pivovaru mi nepřijde tak nešťastná, jako třeba budova bývalé Hypernovy (dnes Albertu), která stojí na křižovatce pěší zóny, ke které se staví zády. To nemá partie, nedá se s tím nic dělat. Lokalita býv. pivovaru je ale zrovna místo, kam takový typ hypermarketu patří, jen se to mohlo lépe propojit s městem. Mělo se na investory apelovat, aby vznikla třeba nějaká „tlaková plocha“, která obchodní centrum propojí s nedalekým dolním parkem. Je to tedy o lepším konceptu, jak to uchopit. Stavba obchoďáku, jehož tip byl projektován v Německu v roce 1970, necitlivě nakopírovaná do prostředí chebského pivovaru, je samozřejmě chyba a škoda.

Cheb-potenciál
„Cheb má velký potenciál. Město by ale mělo být otevřené novým myšlenkám a problémy by se měly řešit v otevřeném dialogu.“

Poslední otázka. Co byste z architektonického hlediska popřál Chebu?

Aby to bylo město otevřené novým myšlenkám. Znám to od studentů, kteří sem přijedou poprvé. Všichni jsou velmi překvapeni, jak je ten Cheb velkorysý, jak je možné, že ho dříve neznali. Opravdu má potenciál, který je potřeba řešit v nějakém otevřeném dialogu. Takže – otevřenost a diskuze nad budoucností. Žádné hrátky na vlastním písečku, to se dělalo do teď a nikam to nevedlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Hazard jen na Svatém Kříži? Vedení města narazilo u zastupitelů

Vzrušenou diskusi mezi politiky i občany vyvolal návrh Volby pro město, hnutí ANO a Koalice pro Cheb na přijetí městské

Read More...

Před 9 lety neznámý, dnes slavný – nejen návrat Kluse láká na Chebské dvorky 2017

Slavnostním zahájením a koncertem kapely MEGAPHONE odstartuje zítra (14. 6.) v 19 hodin na Františkánském náměstí tradiční festival uměleckých projektů Chebské

Read More...

Vymetli jste nás – nová opozice čekala úplnou čistku v městských firmách a nadacích, pak byla překvapena

Společnosti, nadace a sdružení, v nichž má město Cheb majetkový podíl, se dočkají personálních změn. Hned po středeční volbě

Read More...

Mobile Sliding Menu