Krátce po sestavení koalice na chebské radnici může znít nadpis tohoto článku docela provokativně. Návrat komunistů na radnici s pomocí části jejich dosavadních největších odpůrců je sice mrazivým doplňkem dnešního výročí, ale nenechme se tím otrávit.
Je třeba si uvědomit, že i o dnešním státním svátku máme být v Chebu na co hrdí. Za uplynulých 25 let tu nikdy neexistovala silnější opozice, aktivnější občanská společnost a obecně větší zájem o místní dění. To dokresluje i skutečnost, že někteří koaliční politici se dokázali za podpory veřejnosti vzepřít stranickým pokynům a komunisty nepodpořit.
Jak řekl prezident T. G. Masaryk – demokracie není panováním, nýbrž prací k zabezpečení spravedlnosti. Ač někteří politici inklinují spíše k neomezenému panování, Cheb má nyní velmi slušně našlápnuto k ustálení tradičního systému demokracie, kde se vše vzájemně hlídá a vyvažuje – tzv. systému brzd a protiváh.
Stručný vývoj chebské politiky
Shrňme si krátce, jakým vývojem prošla chebská politika od prvních svobodných komunálních voleb v roce 1990. Po krátké euforii na začátku 90. let opadl o lokální politiku zájem. Podnikání, dovolená, hypotéka a tisíce dalších faktorů obnovené tržní ekonomiky, stejně jako překotné změny na celostátní úrovni (dělení federace, privatizace, opoziční smlouva) upozadily u většiny aktivních lidí zájem o politické dění na té nejnižší úrovni. Zdejší média se komunální politice věnovala jen okrajově a spíše „suchými“ informacemi o opravách silnic nebo kulturních akcích. Scházely odlišné pohledy, scházela diskuse, prakticky neexistovala opozice.
Řadoví zastupitelé nebyli vidět, výbory a komise při zastupitelstvu neměly při poukazování na podstatné problémy téměř žádnou váhu, v horším případě se ani nescházely. Ve volbách se lidé rozhodovali podle kritéria „koho znám“ a ne podle měřítka „jak dokáže pracovat v zastupitelstvu, jak se vyjadřuje, jak hlasuje“. Demokracie na lokální úrovni zkrátka existovala jen na papíře.
Pak přišly evropské dotace, velké investice a radnice začala sázet na profesionální marketing (Radniční listy, dotované zpravodajství kabelové televize, webové stránky). Běžný občan neměl na první pohled důvod pochybovat. Město se objektivně zkrášlovalo a představitelé radnice, usmívající se na nás z fotografií lokálního tisku, se zdáli být „v pohodě“. To ostře kontrastovalo s politiky střídajících se českých vlád, udolanými skandály, opozicí a novináři.
Jak se však postupně ukázalo, jsou to právě vlivní politici z regionů, kteří sedí v ústředních aparátech největších politických stran. Právě oni mnohdy výrazně formují podobu celostátní politiky a leckdy i v kritických situacích rozhodují o tom, kdo bude či nebude premiérem. Svou moc pak opírají o chabou členskou základnu místních sdružení, které naopak určují podobu politiky lokální. Jinými slovy – komunální a celostátní politika jsou dvě úzce propojené nádoby. Chceme-li pozitivně ovlivnit poměry na celostátní úrovni, začněme nejprve ve svém městě.
Kritik už dnes není za obecního blázna
Když jsem před lety zakládal na facebooku Zprávy z Chebu, šlo o reakci na odstraněné diskusní fórum na webu města. Řada lidí mi tehdy říkala, že do té doby netušili o existenci nějakého zastupitelstva, jakéhosi městského parlamentu. Já naopak tehdy netušil, jak se díky sociálním sítím, přenosům ze zastupitelstva a snadno dostupným informacím situace ve městě změní.
Dnešní Zprávy z Chebu, oficiálně zapsaný spolek, s energickým předsedou a fungujícím zázemím studentů gymnázia a vysokých škol, žijí vlastním životem. Ten, kdo věcně a slušně kritizuje, už není za obecního blázna, k aktuálním tématům projednávaným zastupitelstvem se vede diskuse a na politické mapě Chebu se postupně etablovala silná opozice několika stran.
Zaznamenal jsem ale i postesky některých politiků a městských úředníků, že kritizovat je dnes moderní a politik či úředník se stává obětí tohoto trendu. Objevily se i výtky, že naši redaktoři jsou jen negativističtí a pouze kritizují. Vzrušené období okolo komunálních voleb dokonce narušilo mezilidské vztahy mezi některými jednotlivci z koalice i opozice.
Největší výzvu dnešního výročí proto vidím v pochopení, že soustavné kritické myšlení je přirozenou součástí demokratického systému. Je správné, když proti sobě existují protipóly koalice vs. opozice, politici vs. občanská společnost, politický marketing vs. nezávislá média. Politici a úředníci by proto kritiku neměli brát jako osobní útoky, na které nemá cenu reagovat (nebo v horším případě vyhrožovat fackami), ale jako přirozenou součást jejich práce. Jak výstižně řekl již jednou citovaný TGM – kritika není negace.
Demokracii na papíře přetavme v praxi
U některých aktivních kritiků jsem naopak zaznamenal skepsi, ne-li zděšení, že se naše společnost řítí do špatných časů a odkaz Sametové revoluce vyšel do ztracena. Právě naopak. Jako fanoušek historie jsem toho názoru, že současná Česká republika je ten nejlepší stát, jaký tu kdy v historii existoval. Teprve nyní se ale s těmi pravými vymoženostmi Sametové revoluce, které dosud byly pouze vepsány v Ústavě a Listině základních práv a svobod, učíme zacházet i v Chebu.
Mohu se plně podepsat za názor českého studenta z Oxfordu, který v pátek vyšel v Hospodářských novinách – největší chybou by bylo propadnout pocitu, že je vše špatně. Vyrůstá nová generace, pro kterou je diskuse a kritické myšlení, nikoliv vzájemné urážky, základem veřejného života.
Do dalších 25 let demokracie přeji našemu městu úspěšný vývoj, plný kritického myšlení i hrdosti.
Libor Dušek, zakladatel Zpráv z Chebu
